Příjmení vznikala postupně od 14. století a během let prošla, stejně jako jména křestní, řadou obměn, než dosáhla podobu, kterou mají dnes. Příjmení byla tvořena označením otce (Jan syn Petrův), podle gruntu, na který se přiženil, podle jeho vzhledu (Waclaw Piknosy – tj. s malým špičatým nosem), podle toho, jak vypadalo okolí, kde žil (Jan Březina) nebo podle povolání (Tomáš Kovář). Příjmení zprvu neměl každý obyvatel, různě se obměňovala a po staletí se ale neustále zdokonalovala. Kvůli přesné evidenci osob byla však v roce 1780 neměnnost příjmení uzákoněna. Od té doby se ještě do 19. století lehce měnila jejich písemná podoba, původní význam a základ příjmení, který se dědil po otci zůstal. Ženská příjmení se často nepřechylovala a uváděla se v mužském rodě.
Stejně tak se vyvíjela i křestní jména, která původně vznikala například z vlastností a s nástupem náboženství začala odvozovat od biblických postav, svatých nebo náboženských pojmenování. Jména jako Jan, Marie, Petr, Kateřina atd. byla inspirována postavami z Bible a křesťanského náboženství. Při tvorbě rodokmenu se můžeme setkat s nástrahou v podobě různých zápisů křestních jmen. Těmi jednodušeji rozluštitelnými mohou být např. Catharina (Kateřina), Franciscus (František) nebo Maria (Marie). K těm obtížnějším se řadí např. Adalbert (Vojtěch), Agnes (Anežka) nebo Lorenz (Vavřinec).

