Matrika zemřelých je oficiální záznam o úmrtí, který byl veden církví nebo státními úřady. Tyto záznamy obsahují základní informace o zemřelé osobě, jako jsou jméno, datum úmrtí, případně věk, příčina smrti, místo pohřbu a další relevantní údaje. Každá osoba zanechala svůj otisk na světě a v záznamech se můžeme dozvědět o životě, profesích, rodinných vztazích a mnoha dalších aspektech. Zemřelí jsou spojováni s událostmi své doby, ať už šlo o války, epidemiemi, hospodářské změny nebo něco jiného. Tento pohled do minulosti nám umožňuje lépe porozumět životním podmínkám a výzvám, kterým naši předci čelili.
Příčiny úmrtí
Průměrný věk a příčiny úmrtí se měnili během času vzhledem k pokrokům ve zdravotnictví. Dříve byli běžnější případy úmrtí dětí, rodiček a nakažených například chřipkou. Umíralo se i na nemoci, které již dnes v podstatě neexistují. V minulosti byly infekční nemoci jedním z největších zabijáků. Epidemie cholery, tyfu, neštovic a dalších chorob měly devastující dopad na populace. V dobách s nedostatečnými hygienickými podmínkami a omezenou znalostí o přenosu nemocí se infekční nemoci rychle šířily a měly ničivý efekt na komunity. Často se umíralo také na tuberkulozu, psotník či zápal plic.
Pohřby
Pohřební rituály mají kořeny hluboko v pravěku. V té době se lidé často snažili své zesnulé ochránit v posmrtném životě tím, že jim pohřbívali různé předměty jako potravu, nástroje a šperky. Tato praxe byla spojena s vírou v posmrtný život a pokračování existence po smrti. Pravěké pohřby často reflektovaly vztah mezi životem a smrtí a měly za cíl zajistit klidný přechod do posmrtného stavu.
V minulosti se věřilo v posmrtný život a obava z možného návratu duše zemřelého. V místnosti, kde osoba zemřela, se otevírala okna aby mohla jeho duše odletět. Z tohoto důvodu se také nesměla na hrncích nechávat poklička, aby se tam duše nemohla schovat. Nebožtíkovi se následně zavřeli oči, omyl se, oblékl a připravil do rakve. Rakev se vynášela oknem, nikoliv dveřmi a nohami napřed z obavy, aby se duše zemřelého nevrátila. Následoval průvod až na hřbitov, kde byla rakev uložena do hrobu. V matrikách nalezneme i spoustu případů vražd a sebevražd. V takovém případě nemohli být pohřbeni na katolickém hřbitově, pochovával je většinou jen hrobník, a to na speciální oddělené neposvěcené části u hřbitova.