Křestní zápisy jsou jako tajemné archivy, které skrývají nejen jména a data narození, ale také vzrušující střípky z historie našich předků. Při tvorbě rodokmenu hrají tyto dokumenty nezastupitelnou roli, protože právě díky nim máme možnost postupovat dále do minulosti.
Křestní zápisy se začaly tvořit po roce 1600, kdy se uváděl kromě jména i datum křtu a den narození dítěte. V 17. a 18. století byl průměrný interval mezi jednotlivými porody od necelého roku do tří let, v případě úmrtí dítěte se však tento interval zkrátil. Žena rodila od svých 20 – 24 let do zhruba 40 let a za svůj život přivedla na svět kolem 9 dětí.
Kromě základních údajů skrývají křestní zápisy také údaje o kmotrech, porodní bábě, a především o rodičích a často i prarodičích, které jsou klíčové při hledání dalších generací rodiny. Zároveň také můžeme sledovat, jak se daná rodina stěhovala nebo tajemství v podobě nemanželských dětí.
Datum křtu
Datum křtu je v genealogických záznamech často prvním záznamem, který začíná tvořit příběh toho, kdo jsme a odkud pocházíme. V nejstarších zápisech se úváděl pouze datum křtu, který byl nejdůležitější a později se přidal i datum narození. Ten byl většinou den před samotným křtem. V minulosti byla úmrtnost dětí v raném věku vysoká a často byl porodní bábou prováděn tzv. Nouzový křest.
Křestní jméno
Při výběru křestního jména měla v dřívějších dobách hlavní slovo katolická církev, která ustanovila, že křestním jménem má být jméno některého světce a ten byl pak zároveň patronem pojmenovaného dítěte. Čím bohatší rodiče byli, tím více jmen narozený získal. V matrikách se jména často vyskytovala v různých zdrobnělinách a variantách (např. Marie, Marianna, Marie Anna). Zároveň se u některých jmen v průběhu času měnila někdy i celá forma slova (např. Adalbert = Vojtěch).
Porodní bába
Jedním z klíčových aktérů v rodinných příbězích byly porodní báby, které byly nedílnou součástí společnosti po staletí. Před nástupem moderní medicíny byly porody většinou domácí událostí, kde byly ženy vedeny a podporovány zkušenými porodními bábami. Tyto ženy byly obdivovány pro své dovednosti a znalosti v oblasti porodů a péče o novorozence a byly tak důležitými postavami ve společnosti.
Kmotři
Kmotři hráli v minulosti mnohem důležitější roli, než je tomu doposud. Jejich tradice sahá až do středověku, kdy měli kmotři za úlohu dohlížet na své kmotřence v případě, že by jejich rodiče zemřeli. Tato tradice se později rozšířila i do církevního rámce, kdy měli kmotři na starost výchovu a vzdělání svých kmotřenců. Kmotry se často stávali příbuzní nebo blízcí přátelé rodičů dítěte, ale také osoby s vyšším sociálním postavením a museli být stejného pohlaví jako jejich kmotřenec / kmotřenka.
Při tvorbě rodinné kroniky bychom měli věnovat pozornost i právě kmotrům, kteří nám mohou pomoci poodhalit vztahy minulých generací a vytvořit tak poutavý příběh našich předků.